Slovo pro tento den: Úterý 15. března

Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný. [1J 2, 24–25]

Jen abychom neodpadli! To je starost pisatele. Jen abychom se drželi Krista! Pastýřsky pečuje janovský autor. Ale jak by se to mohlo stát, že bychom se Krista nedrželi? Je to jednoduché. I ti, kteří pocházejí z Kristova sboru, se mohou stát protivníky Krista. Jan o kousek výše píše: „vyšli z nás, ale nebyli z nás.“ Jenže jak se pozná ten, kdo je s Kristem, a jak se pozná ten druhý? Jistě to nemůže rozhodovat církevní instituce nebo úřad, ani kazatel či staršovstvo.

Ale kdo jde cestou lásky, ten nemůže jít proti Kristu. Ovšem je možno jít i cestou antikristovou. Nechť si to připomínají ti, kdo otravují řečmi zabalenými do zbožných frází a působí bolest druhým. Píší naštvané dopisy na senioráty, synodní radu, vnášejí rozkol, hledají nepřítele a staví se do role „superzbožných“. A že takových je! I v našich sborech. Kdo zapomněl, že Kristus zemřel za bezbožné, ten zapomněl na Krista. Ten uctívá jen sám sebe a svou zbožnost. Ale to není cesta Kristovská, ale cesta antikrista. Dejme si na to pozor.

Pane, ty znáš naše srdce. Prosíme, dej nám srdce pokojná a čistá. Nechť je v něm prostoru pro velkou lásku. Podle své vůle. Amen.

David Sedláček