Slovo pro tento den: Úterý 14. října

V něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. [Ef 2, 22]

Samozřejmě že mezi námi v církvi nezmizí rozdíly, pokud jde o to, že jsme muži a ženy, Češi nebo Němci, majetní nebo nemajetní, vzdělaní a nevzdělaní, protestanté nebo katolíci. Jenomže jako křesťané už na sebe nemůžeme pohlížet a posuzovat jeden druhého podle společenského postavení, podle tradice, v níž jsme vyrostli, podle rodiny, do níž patříme.

Každý a každá jsme ze všeho nejdřív jedinečnou, Bohem milovanou bytostí a nezbytným článkem či kamenem pro novou stavbu, kterou Bůh v tomto světě staví – zakotvenou na Kristu jako základu. Pokud se držíme Krista Ježíše, jsme stavební materiál Božího království. Když tohle víme, je to úžasná vzpruha pro naše křesťanské sebevědomí, které často skomírá, když se rozhlížíme, jak to v našich sborech vypadá.

Pán Bůh nás nepoužívá na stavbu zdi proti nevěřícím nebo jinak věřícím a smýšlejícím, nýbrž na stavbu chrámu, Božího příbytku, kde bude dost místa a přijetí pro znavená těla a duše všech příchozích. Budeme-li svými životy a slovy, tam kde právě jsme, přesvědčivě zpřítomňovat Krista Ježíše, pak i ti, kdo jsou dosud mimo, vzdálení, poznají, že je mezi námi Bůh. – Tak se buduje a roste příbytek Boží, což není palác pro Boha, z našich salárů postavený, ale místo, kde je s námi Bůh, protože o nás stojí a záleží mu na tom, abychom si byli blízko.

Prosíme, ať strach z cizího, z neznámého, nevítězí nad sounáležitostí a solidaritou. Dej, ať mezi sebou v církvi, ve společnosti, ve světě nebudujeme zátarasy a hranice, ale cesty a komunikace… Vždyť tvá láska k nám, Bože, nezná hranice. Amen.

Anna Trusinová