Slovo pro tento den: Úterý 14. července

Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. (Ř 8, 18–21)

Srovnává se také naděje s věrou v tom, že i víra i naděje jsou o věcech, jichž nevidíme;a z toho máš, že v nebeském království není naděje, jako i víry, neb tam již svatí znají a vidí jistě to, což věřili a doufali jako skrze zrcadlo a podobenství, jak dí svatý Pavel (1K 13, 12). Také věz, že naděje dává, co je zapotřebí; protož dí svatý David: Oči všech v tebe doufají, Pane, a ty dáváš jim pokrm v čas nuzný (Ž 145, 15). Druhé: od nouze pomáhá. Příklad na Zuzaně a na Danieli. Třetí: v dobrém posiluje. Čtvrté: mysli k Bohu pozdvihuje. Páté: spasuje. Šesté: od pohanění vysvobozuje. Protož, křesťane, měj naději živou; neb tu maje, nouze a hanby zbudeš, v dobrém posilen, k Bohu pozdvižen a do blahoslavenství uveden budeš, což jest konec naděje nejposlednější. (Provázek třípramenný)

Bože, víme, že čas, který zde prožíváme, má svůj začátek i konec. Děkujeme, že v Kristu Ježíši jsi ty sám počátek i konec. Ve světě jsi nám dal místo, kde smíme žít, a u tebe máme domov. Amen.

Jaroslav Vítek