
„Druhé je mu podobné: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22, 39–40)
Nu již móžeš věděti, proč die spasitel, že druhé přikázanie jest podobné prvému: že proto, že jest omilování, jako i prvé, a že tiehne k člověku, jenž duší jest k bohu podobný. (Postila, kázání na osmnáctou neděli po svaté Trojici)
Druhé je mu podobné… Ano, ale právě jen podobné. Pána Boha máme milovat, jak jen dovedeme, ze všech svých možností. Ale bližního jako sebe samého. Ve vztahu k Bohu nemáme omezení, ale k bližnímu ano. Sami jsme tou mírou. Máme sebe milovat a sebe si vážit, abychom si mohli vážit druhého a milovat ho. Nebojme se slova sebeláska, ovšem s podmínkou, že to není sobectví, ale východisko lásky k bližnímu.
Druhé je podobné prvnímu, protože míří k člověku, který je duší Bohu podobný, jak píše mistr Jan Hus. Ano, druhý člověk je také určen k tomu, aby byl Božím obrazem, a také je odkázán na Boží milost. A právě v bližním můžeme a máme sloužit Kristu.
Pane Ježíši, ty jsi z lásky k nám podstoupil nejvyšší oběť. Chválíme tě za to a chceme odpovědět svou láskou k tobě i k druhým lidem. Prosíme, pomoz nám. Amen.
Martin Litomiský