Slovo pro tento den: Úterý 13. listopadu

1 Tm 5, 9–16 ● Ez D 684

Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.

[1 Tm 5, 16]

Zdá se, že vdovství existovalo v křesťanských sborech apoštolské doby také jako určitá instituce, podobná možná diakonátu v naší církvi nebo řeholním komunitám. Ty v hojném množství vznikaly například po druhé světové válce v Německu i v evangelickém prostředí pro ženy, které ztratily za války své muže.

Autor epištoly klade důraz na skutečnost, že žena, která vstupuje do této služby a přijímá tak podporu církve, má být skutečně opuštěná. Můžeme to chápat jako zárodek sociálního systému, který je inspirativní i dnes. Často říkáme, že žijeme v sociálním státu, který přebírá péči o lidi v nouzi. Dokonce jedna žena dostala na faře radu: „Proč byste chodila té staré paní na nákupy, vždyť tím suplujete pečovatelskou službu.“ Mně to spíš přijde smutné…

Žijeme v bohaté společnosti a někdy si myslíme, že všechno za nás udělá někdo jiný. Zapomínáme, že základem je vzájemná pomoc v rámci blízkého společenství lidí. Pro křesťany to znamená hledat stále znovu prostor služby jednotlivců i sboru, která na sebe bere odpovědnost za ty, kdo jsou nám blízko i daleko.

Pane Bože, obdaruj nás vynalézavostí a fantazií lásky, která nemyslí na povinnost, ale dobrovolně se dává a sdílí s těmi, kdo to právě potřebují. Amen

Karel Šimr