
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme. (2 K 3, 12 KP)
Protože důvěřujeme Bohu skrze Krista, proto si můžeme dovolit úžasný luxus. Smíme užívat mnohé svobody v mluvení. V řečtině toto slovo parézia znamenalo právo svobodného občana mluvit ve shromážděních. Odtud pak odvahu povědět všechno a z toho pak otevřenost celého života. V aramejštině to znamenalo „odkrýt obličej“. Nic netajit. Za nic se nestydět. Když máme takovou naději, smíme být otevření, nemusíme se hrbit, smíme mluvit, smíme říct všechno, v lásce, svobodně. Nestaneme se vydíratelnými, nemusíme se bát toho, že na nás někdo něco ví. No není to nádhera? Díky, Kriste!
Poněvadž lež pochází od ďábla, jenž je přední lhář a otec lži, tudíž je ďábel lež sama, jako naopak Kristus je sama pravda. (Betlemské poselství II, kázání na neděli devatenáctou po Trojici 18. října 1411)
Kriste, dej, ať tvou přítomnost a tvou svobodu poznávají všichni, kdo jsou pro víru v tebe pronásledováni, vězněni a ponižování až k smrti. Amen.
Daniel Ženatý