Slovo pro tento den: Úterý 12. srpna

„Neboť jak bych mohla přihlížet pohromě, která má postihnout můj lid? Jak bych mohla přihlížet záhubě svého rodu?“ [Est 8, 6]

Ještě není všemu strachu konec. Ještě není vyhráno. Esteřino poslání, to proč se stala královnou, dosud neskončilo. Ani královo přesvědčení a jeho dobrá vůle nic nemohou změnit na zákonech, které jsou neosobní, nadosobní, nestranné, tvrdé. Perská vláda nemá nic společného s milosrdenstvím. I to musí Boží lid zakusit na vlastní kůži. Vůči zákonu perskému a médskému jsou krása i slzy bezmocné. Zlo samo mívá delší trvání než sám jeho strůjce.

Tady je možné pouze se bránit, bojovat proti nepřátelům. Mordokaj s Ester se musejí postarat o to, aby se židé včas připravili a odhodlali k boji. Teď mají „právo“ bránit se. Kolikrát v dějinách by tohle bylo stačilo a nemuselo dojít k vyhlazení celých židovských komunit!

Zde tento královský výnos opravdu stačil. Stačil k veliké radosti a veselí, s jakými židé oslavovali již předem. „Židům vzešlo světlo, radost, veselí a pocta“ (Est 8, 16). Taková důvěra ve vítězství ještě před bojem vyvolává obdiv i bázeň okolního obyvatelstva. Boží lid vyzařující víru a radost se stává přitažlivým pro mnohé národy.

Hospodine, dej, ať se umíme radovat již dnes z toho, co tys nám připravil v Synu, který se za nás vydal. Amen.

Kateřina Roskovcová