Slovo pro tento den: Úterý 12. ledna

Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy […] [Žd 5, 8n]

Jak může dosáhnout dokonalosti někdo, kdo už je Boží Syn, Bůh sám? Vždyť proto se k Bohu modlíme, že mu nic nechybí ani nepřebývá, že je zdrojem všeho dobrého. Jako Bůh jistě již nic nepotřeboval a nic jej nenutilo mezi nás. Ale jako člověk dokázal, že Bůh dovede být dokonalý i bez své moci, i bez prostředků. Nahý a s rukama přibitýma „nechtěl z kříže sestoupit, pro naši záchranu“, ač mohl. I zbaven všeho, zůstal poslušný Otce – a věrný sám sobě. Když si kdysi dávno Job stěžoval Bohu na své utrpení, mohlo se mu dostat jen jediné možné odpovědi: Já Hospodin jsem mocnější než ty, nemáš šanci se se mnou vůbec hádat. Ale zde je Kristus s Bohem Otcem i s Duchem rovné moci – a přece poslušně snáší utrpení. Jaksi, i když popře sám sebe, přece má stále pravdu. Proto Syn Boží zůstává člověkem i po vzkříšení, proto v těle vstoupil na nebesa, proto v Duchu svatém přijímáme ve svátostech jeho skutečné tělo a krev. Proto se mu už nyní podobáme, když i v utrpení zachováváme přece Bohu poslušnost.

Pane Ježíši Kriste, přimlouvej se za nás u svého nebeského Otce, ať jsou zkráceny naše pozemské zkoušky a ať brzy zakusíme pomoc z nebes. Amen.

Tomáš Pavelka