Slovo pro tento den: Úterý 12. června

1 S 8, 1–22 ● Ez 538

Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli za soudce své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.

[1 S 8, 1–3]

Také zbožní lidé mívají zcela nezbožné děti. Jak se něco takového může stát? Jak se to stalo Samuelovi? Kde nastala chyba? Zanedbal výchovu svých synů, když se přespříliš věnoval službě lidu Božímu? Obětoval této službě nejen svůj čas a síly ale také svou rodinu? Biblický text o tom mlčí, odtud se nedozvídáme nic. Možná je to dobře. Důležitý je ostatně výsledek něčeho, co se (možná?) zanedbalo, když ještě byly děti malé. Totiž jejich chování, které se Hospodinu pranic nelíbí.

Samuel má syny dva. Nic platné, oba jsou stejní. Myslí spíš na sebe a na svou kapsu než na Boha a na bližního. Nic nového pod sluncem. Každý večer v televizi, každého dne v novinách...

Vidí Samuel to, co my, když si o něm a jeho dětech čteme? Umí být vůči svým synům kritický? Asi neumí. Tak jako naši přátelé, jako naši známí, jako my sami. Může to ovšem mít velké a neblahé následky.

Hospodine, ty jsi Pán našich životů. Patříme ti i s našimi nejbližšími. Prosíme tě za naše děti, aby nesešly z dobré cesty, ale aby stále pamatovaly na tebe. Amen

Marek Pompe Lukášek