Slovo pro tento den: Úterý 10. června

Musíte se narodit znovu. […] Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ [J 3, 7b. 9]

Co to po nás chceš, Ježíši? Jak se může člověk narodit, když už je starý? Když už má za sebou nějaká léta, ba spoustu let. Copak je to možné po dlouhých letech života ještě očekávat, že se bude se mnou dít něco srovnatelné se zázrakem narození člověka z matky?

Copak je možné ještě nově přemýšlet, nově se kouknout na svět kolem sebe, nově naslouchat druhým? Znova zažít milosrdenství, znova doufat? Vždyť to není možné! Dobře víme, jak to nejde.

Ano, člověk na změny takového formátu nemá kapacitu. Ježíš nepočítá s tím, že sami sebe vybičujeme k něčemu novému, nečekanému, že sami sebe znova narodíme, že sebe nějak od základu předěláme. Ono je to stejné jako s narozením v porodnici. V okamžiku narození je člověk naprostým příjemcem. Novorozeně těžko samo sobě něco udělá. Je beze zbytku odkázáno na pomoc a lásku těch, kdo se o něj starají. No a tahle lidská zkušenost odkázanosti na péči a lásku platí pro nás v životě i nadále.

Počítejte s tím, co pro vás Bůh učinil. Počítejte s tím, že vás miluje. To je to východisko, díky němuž se může v životě člověka něco nově pohnout.

Jakou změnu, jaký pohyb, slibuješ, Bože, těm, kdo na tebe spolehnou! Dnes spoléháme na tebe. Amen.

Tomáš Vítek