Slovo pro tento den: Úterý 10. července

Jk 5, 7–12 ● Sv 140

Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. […] Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně.

[Jk 5, 7.10]

Tušíme, že trpělivost by měla být jedním z projevů křesťanského života. Zažíváme, že křesťanův život není umetená cesta bez trní a utrpení a že trpělivosti je při očekávání Božího království třeba.

Trpělivost míváme spojenu se sklopenou hlavou, abychom pevně skloněni vytrvali v různých protivenstvích, která nás potkávají, když následujeme Krista proti proudům tohoto světa. Tichá trpělivost, která vydrží v utrpeních a pak rozkvete při příchodu Páně.

Jakubův list nás však vede trochu jiným směrem. Trpělivost křesťana má být trpělivost prorocká. Ne potichu a přikrčeně, ale s hlavou vztyčenou a mluvíce slovo Páně mají křesťané nastavovat trpělivě a vytrvale svou tvář, svůj hřbet a i svůj život tlakům světa.

Zároveň také s trpělivostí rolníka, který pokojně a pokorně očekává příchod deště. Stejně trpělivě máme očekávat jistý a blížící se příchod Božího království. To přichází bez ohledu na naše snažení, ovšem jako moudří rolníci nemáme mít ruce složené v klíně, ale pilně pracovat a na příchod Páně se připravovat.

Pane, dej nám trpělivě i vytrvale pilně očekávat tvůj příchod. Amen

David Najbrt