Slovo pro tento den: Úterý 1. září

Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. (Mt 8, 1)

Písmo praví: „A když sestupoval s hory,“ na níž Kristus kázal o blahoslavenství, „šli za ním zástupové mnozí,“ kteří nevystoupili až nahoru. Zástupové následovali Krista z různých důvodů, někteří, aby se učili, jiní, totiž nemocní, aby byli od něho uzdraveni, jiní, aby byli nasyceni, a opět jiní, aby zhlédli jeho zázraky, kteřížto byli výstřední a z rodu cizoložných, další pak, aby ho uráželi, což i dnes činí ti, kdo navštěvují kázání, pravil mistr Jan Hus z kazatelny na začátku 15. století (v kázání 25. ledna 1411) a trochu nám tím zkomplikoval představy o starých zlatých časech, kdy bylo všechno ještě jinak (rozumí se: líp než dnes).

Informace, že to jde s naším světem od desíti k pěti a dnešní mládež jej definitivně přivede do záhuby, ta je stará už několik tisíc let. Tedy ne že by na ní nebylo kus pravdy, je to s naším světem vážně nahnuté; ale byly předchozí generace vážně lepší? Jak vidno z Husova kázání, jak která. Jak kdo. Raději se zdržme kvapného zobecňování. A pokud jde o křesťanství a víru, dnes u nás Krista nenásledují zrovna mnozí zástupové (čehož někdy litujeme). Škoda. Jenže kdyby byli mnozí, asi by to bylo podobně jako v Husově kázání. Je to někdy s námi lidmi bída: tak hlavně aby mezi nás sestoupil Kristus.

Svatý Bože, kéž bychom byli opravdu tvými následovníky a věrnými svědky. Sami to nedokážeme; prosíme, přijď k nám. Amen.

Jan Keřkovský