Slovo pro tento den: Úterý 1. května

1 Pa 11, 1–9 ● Ez D 637

David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním.

[1 Pa 11, 9]

Tak tu máme zase svátek práce a my si tady čteme, místo toho, abychom vyrazili a pořádně za to vzali.

Povím vám svůj oblíbený příběh o šnekovi. Jeden šnek, který bydlel u železničního náspu, se každý den rozčiloval nad rychlíkem, jenž svištěl kolem a rušil ho v práci. „Já ho odnaučím,“ řekl si šnek, postavil se mezi koleje, a když zdálky zahlédl vlak, vystrčil hrozivě růžky. „Povalím ho,“ řekl plný zuřivé odvahy. Vlak se přiblížil a zasupěl kolem nepřítele. Šnek se otočil za supícím vlakem. „Nevydržel,“ řekl opovržlivě, „utíká, je to zbabělec.“

Je to úsměvné, jak se někteří šneci, ale spíš řekněme lidé, sami vidí. Dlouhý příběh o Davidovi má několik verzí. On nebyl jen tak nějaký šneček. Byl možná malý vzrůstem, ale byl to muž obrovského srdce. A to se před Pánem Bohem počítá. Pro Boha a v jeho jménu udělal David velmi mnoho. A i když nám bible nezatajuje ani jeho hříchy a slabosti, David nám už zůstane jednou provždy před očima jako člověk, kterému byl Bůh velmi blízko a on jemu. Od Davida se můžeme naučit tomu, že malí lidé neexistují. Není malých lidí, ale jen malých cílů.

David měl oproti tomu „měkkýši“ z příběhu jednu výhodu, že před svými chybami a hříchy nezalézal do kolejiště ani do ulity, ale uměl si je (byť pod tlakem) přiznat, nést za ně také plnou odpovědnost a činit upřímné pokání. Na rozdíl od svého předchůdce Saula nečekal, až jeho srdce rozežere závist, zloba a hořkost zaživa. Davidovi stačilo vědět, že Hospodin je s ním.

Tak co? Nelitujete té chvilky s Písmem? Požehnaný svátek práce. Nebo že by byl první máj i o něčem jiném?

Pane, vychladli jsme. Ze života se nám vytrácí radost. Prosíme za ty, kdo jsou žhaví a plní síly, ať ti slouží jako ten David. Amen

Petr Chlápek