Slovo pro tento den: Úterý 1. dubna

Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ [L 3, 15–16]

Čekáme něco nového, něco, co nám ukáže směr, co pomůže ze všech našich starostí a trápení. Tehdy lidé také čekali, a objevil se Jan. Volal po narovnání cest a po vyrovnání vztahů. Možná právě tak si to lidé představovali. Pryč se vším křivým. Také bychom to tak asi rádi viděli, vždyť toho křivého a falešného už bylo dost. Je tedy Jan Mesiáš? A přece ještě ne, ale připravuje cestu. I to je důležité. Aby nás naučil čekat a těšit se. Na pravého Mesiáše. V pravdě a bez falše a pokřivení. Proto Jan volá, proto křtí. Neodpouští hříchy, ale ukazuje, jak moc odpuštění potřebujeme, jak moc je potřeba o odpuštění stát, jak moc je potřeba rozhodnout se dělat věci jinak. Není to jednoduché, stojí to spoustu sil. Z křivé cesty se rovná také neudělá za chvíli, to něco stojí. Ale je potřeba se do toho pustit a neotálet, vždyť Mesiáš je už na cestě. A on je mnohem větší, než si dovedeme představit, ani botu bychom si mu nedovolili zavázat. A bude křtít ohněm a Duchem svatým. V tom je jeho moc a síla. V tom je naděje pro nás všechny. Přichází, můžeme se radovat.

Pane, prosíme, dávej nám sílu a odvahu rovnat své cesty. Pomáhej nám při tom, prosíme. Amen.

Dagmar Hrubantová