
Pondělí 10. května
Co si mám ve své historické situaci počít s věčnými pravdami? Nemají pro mě větší význam právě historické pravdy, objevené a ověřené v dějinách? To pochopitelně platí na prvním místě o období, v němž se Bůh sám stal časem a dějinami. To je chvíle trvalého významu, jak to viděl Pascal: „Objeví-li se jedinkrát, je tu napořád.“ Pro historické badatele jsou to fascinující fakta, a právem, neboť mají enormní podvratnou moc. Již jsem, poukázal na nezbytnost času a dějin jako média, v němž toto působení získává podobu. Historické vystoupení Ježíšovo, tato svrchovaná „pravda faktu“ zakládá společenství, v němž se tento fakt stále znovu připomíná a promýšlí.
Theo de Boer: Bůh filosofů a Bůh Pascalův, Eman, 2003, s. 157