Slovo pro tento den: T. Halík
Čtvrtek 17. června
Bůh vyhlíží ty, kdo ho vyhlížejí, - a snad můžeme říci ještě něco víc: i naše vyhlížení – naše duchovní zkušenost a duchovní zkušenost těch druhých – je způsobem jeho vyhlížení, způsobem, jakým on je mezi námi. Je v naší otevřenosti. on spíše než naším „protějškem“ je naším základem, pramenem nejen naší existence, nýbrž i toho, čím se tato existence uskutečňuje. Proto je také základem a pramenem našeho hledání, vyhlížení, naší otevřenosti, tohoto našeho sebepřekračování – naší transcendence. Právě tím jsme nejvíce „podobni“ Bohu, který sám sebe neustále v lásce překračuje a vylévá. A víc než jen podobni. on sám se „vylévá“ nejen do našeho hledání, není v něm (jen) jako předmět, který bychom hledali; ostatně mezi „předměty“ a předmětnými jsoucny bychom ho právě nemohli nikdy nalézt. Bůh je přítomen i v našem hledání samém – a je ve světě přítomen také skrze naše hledání. Vysíláme-li své modlitby k „nebi“, pak tím říkáme, že Boží tajemství není spoutáno v hranicích, které jsou nám dosažitelné. Ovšem neneí třeba ho hledat „na nebesích“ – on je už reálně přítomen na zemi v těchto modlitbách samých, jak učí Pavel: Když se modlíme, sám Boží Duch se modlí v nás vzdechy nevypravitelnými. Je v naší modlitbě, v naší touze, v našem hledání, v našich otázkách samých.
Tomáš Halík: Vzdáleným nablízku, Lidové noviny, 2007, str. 79-80