Slovo pro tento den: Středa 9. května

Iz 65, 17–25 ● Ez D 615

Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik.

[Iz 65, 17–19]

Nové stvoření, které umožňuje nepřipomínat to, co bylo, uzdravit se ze všech křivd a zranění a opravdově se radovat, to je naše budoucnost. Myšlenka stvoření vyjadřuje vznik něčeho, co tu před tím nebylo, není to jen obnovení, nějaké vylepšení toho starého. Původní skutečnosti jsou překonány, zaniknou, ani vzpomínka na ně nezůstane.

Nové stvoření je vlastně jiným výrazem pro Boží království. Nebude v něm nic z toho, co nás dnes sužuje, žádné trápení, pláč a křik, jen vzájemná radost. Kniha Zjevení to vyjadřuje podobně: „Bůh bude s nimi a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zj 21, 3b–4).

Je pro nás útěchou, že v Bohem stvořené budoucnosti už nebude žádné trápení. Už teď se z toho můžeme radovat.

Hospodine, těším se na to, co pro nás chystáš. Děkuji za naději, kterou nám dáváš. Děkuji, že víš o našem pláči a že ti záleží na tom, aby v našich očích nebyly slzy. Amen

Lukáš Klíma