Slovo pro tento den: Středa 8. října

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa […]. I my všichni […]žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy. [Ef 2, 1–3a]

Co se týká zacházení s dobrým Božím svěřenstvím, „bohatým a slavným dědictvím“ (viz Ef 1, 18), nikdo z nás není bez rizika, že je promrhá za bezcenný konzum, který nevede k blahobytnému (a už vůbec ne blahoslavenému) životu, ale k živoření na úrovni vepříků a k životnímu pocitu „a já tu hynu hladem“. V podobenství o marnotratném synu nejde přehlédnout upozornění, že otcovo dědictví, které mělo být rozmnoženo, je nesmyslně zkonzumováno. Konzum, touha mít a užít si, pohltí člověka tak, že se odcizí svému lidství; jako člověk hyne, končí u prasat…

Všechny ty vlivy, které na nás působí (sobectví a s ním související zbožňování věcí a lidí), se nás snaží odcizit Bohu, přímo nás ukrást z jeho náruče, vymazat v nás Boží synovství (z obrazu Božího nás dostat pod obraz zvířete) – jako se to stalo tomu marnotratnému synkovi; to nám tady apoštol připomíná. – Ale pak také napíše: Vy už jste přece poznali alternativní život, zakusili jste život z víry; a z tohohle pohledu můžete uvidět, že to, co se vás dřív zmocňovalo (totiž ta umanutost, že důležité je, co mám, co jsem, co dokážu), co vás drželo v zajetí a ve vzdoru vůči Bohu, nemá budoucnost. Bohu na tom nezáleží, nestojí o to. on stojí o vás a o to, aby na vás bylo vidět, že jste jeho: „Probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy…“

Bože, děkujeme za všechno dobré, co jsme nečekali, co jsme si nezasloužili, co jsme od tebe dostali jen tak, z tvé lásky. Vede nás to k vděčnému údivu, ale ještě víc k radosti. Amen.

Anna Lavická