Slovo pro tento den: Středa 8. dubna

Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu aměli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. (Sk 2, 44–45)

Církev je církví jen tehdy, je-li tu pro druhé. Má-li nějak začít, musí všechno jmění rozdat potřebným. Faráři musí žít výhradně z dobrovolných darů sborů, eventuálně vykonávat nějaké světské povolání. Církev se musí podílet na světských úkolech společenského života, nikoliv jako panující, ale pomáhající a sloužící. Musí lidem všech povolání říci, co je to život s Kristem, co to znamená „existovat pro druhé“. Zvláště musí vystoupit naše církev proti hříchům pýchy, zbožňování síly, proti závisti a iluzionismu jako kořenům všeho zla. Bude musit mluvit o uměřenosti, opravdovosti, důvěře, věrnosti, stálosti, trpělivosti, kázni, pokoře, střídmosti a skromnosti. Nebude smět podceňovat význam lidského „příkladu“ (který má svůj původ v Ježíšově lidství a u Pavla je tak důležitý!); její slova získají důraz a sílu ne samotnými pojmy, ale „příkladem“. (Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě)

Nedaří se mi, nám, doma, ve sboru, v církvi ani ve společnosti dostát ideálům, Pane. A přece jsou důležité. Připomínají nám, jak by být mělo. Srovnání s tím, co je, však bolí. Bez tebe bychom zůstali jen u konstatování, že to nejde. Prosím, přidej ze své moudrosti, odvahy, trpělivosti, aby něco z toho dobrého se stávalo skutečností. Daruj nám svého Ducha. Amen.

Ondřej Ruml