Slovo pro tento den: Středa 7. října

Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“ Na to mu nedovedli dát odpověď. (L 14, 5–6)

V tom hřiechu jsú, a ještě u věččiem, nynější preláti, mistři a zákonníci, jenž viece vážie svá hovada, než zdravie duchovnie svých blížních. Protož die S. Bernard k papežovi Eugeniovi: Padne oslicě, a jest kto vyzdvihna, hyne duše, a nenie, kto by pomyslil. (Postila, kázání na sedmnáctou neděli po svaté Trojici)

Je jistě správné šest dní pracovat a starat se o svou obživu a pak sedmý den od toho poodstoupit a děkovat Bohu. Ale kdo by se nepostaral o dítě a hospodářské zvíře? Krmit se musí i o svátcích, starost o děti je mimo pochybnost. Tím spíš, když jsou v nebezpečí. O to by asi nebylo sporu, kdyby předtím Ježíš neuzdravil nemocného. To by přece mohlo počkat na zítra, zní možná námitka. Ale tady nejde o to, co by mohlo nebo nemohlo počkat. Láska k bližnímu takové ohledy nemá. Každá chvíle je vhodná. Hus srovnává péči o vlastní zvířata s nezájmem o hynoucí duše. V tom se doba nemění, viditelný zájem je vždy blíž než duše, která nic neváží na kupecké váze. Ale máme mít na mysli to, co má váhu před Pánem.

Pane Bože, ty jsi vyvolil to, co v tomto světě je opomíjené a zlehčované. Prosíme, dej nám vidět správně srdcem a vnímat i duši bližního. Uč nás rozeznávat, čeho si vážit především a co odsunout na druhé místo. Amen.

Martin Litomiský