
J 13, 31–35 ● Ez 479
„Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
[J 13,33–35]
Kam odchází, že tam za ním učedníci nemohou? Petra to dohnalo ke slovům velkého odhodlání, které Ježíš korigoval. I Petr byl před kohoutím kokrháním asi zděšen z Ježíšovy pokojné cesty do záhuby. V boji by padl, ale takto... I my bychom rádi následovali Ježíše, ale pozemský Mistr se loučí s odkazem na vzájemnou lásku. Jenže jaká je to láska, kterou ‚on miloval nás‘? Známe ji, umíme si ji představit? Víme, co máme dělat?
Víme jistě, že není možné chovat se k celému světu jako k těm nejbližším z rodiny, ale Kristova přikázání lásky známe. Láska Syna k Otci je táž jako láska Otcova. A ten tolik miloval svět, že jej hodlal zachránit obětí vlastního syna. Máme mít mezi sebou lásku Ježíšovu, která je láskou Otcovou. A je to láska, jaké nás musí Ježíš učit!
Vždyť proto jsme jeho učedníci. Ne, abychom se naučili nazpaměť seznam přikázání a norem a uměli je aplikovat, nejsme tu od studia slov, ale od učednictví srdce. Bez lásky to nepochopíme. Církev bez lásky je zlé vězení, víra bez lásky je nenávistná ideologie.
Kristus ale uzdravuje, přijímá, rozumí, osvobozuje. Taková má být i vzájemná láska jeho učedníků, takový prožitek budou nabízet světu při setkání s nimi.
Pane, dej mi schopnost lásky a učiň mne svým učedníkem. Chci vnímat, chci chápat, chci přijímat druhé ve tvé lásce, ať mne ona promění! Nauč mne milovat, jako jsi ty miloval. Amen
Jakub Smrčka