Slovo pro tento den: Středa 7. ledna

Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil. (2 K 2, 7)

Možná cítíme, jak se v nás zvedá vlna odporu. On to udělal, on to zavinil, on mne zatáhl do problémů, a ještě bych mu měl odpustit? Ještě bych ho měl potěšit? Jen ať se z toho prevít zhroutí, dobře mu tak!

Odpuštění nemusí být snadné a rychlé. Může mu předcházet spousta práce. Rozhovorů, modliteb, váhání, hledání. Ale pod vrstvou toho, co je nutné odstranit, abychom vůbec dál mohli žít, nakonec zůstane jako jediná účinná možnost odpuštění. Pavel to vyjádří v epištole Koloským (3, 13b): Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.

Může nás to děsit svou náročností. Může to vyvolávat úlek nad tím, co vše to znamená. Podobný děs a úlek vyvolává i Kristovo ukřižování. Byla to jediná cesta k životu… Umírat za druhé nemusíme. Odpouštět druhým pro Kristovu smrt smíme. Prosme nyní za toto tré: předně za odpuštění hříchů, za druhé za dar milosti, za třetí za dar slávy. To totiž následuje jedno za druhým. Především se musí nádoba očistiti od hněvu srdce, dále se má do ní nalít milost a konečně, takto jsouc očištěna, má býti oslavena v blaženosti. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411)

Pane, stojíme před výzvou k odpuštění jak před velikou horou. Copak ji mohu zdolat? Tvůj příklad dokazuje, že to je možné. Dávej nám k tomu, prosíme, dost sil. Amen.

Daniel Ženatý