
Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud. [Est 4, 13. 14a]
Odkud přijde úleva a vysvobození? Tušíme to. Tušila to i Ester? Po Mordokajově varování se připojila ke kajícím projevům. Všude, kam přišel králův výnos o vyhlazení židů, se židé postili a projevovali lítost. Vůči komu? V celé knize není jedinkrát jmenován Hospodin.
A přece, když Mordokaj tohle ester vzkázal, hned pochopila. Boží lid si po letech života v diaspoře obvykle zvyká mluvit o Bohu jen v náznacích a svou víru nemusí zveřejňovat k tomu, aby ji mohl žít. To ovšem neznamená, že Hospodina a jeho nárok na vlastní život nebere vážně. Naopak, na Mordokajovi, Ester, na židech po celé říši to zřetelně vidíme. Víra v Hospodina, který i v cizině bdí nad svým lidem a žádná lidská hodnost, ani král perské říše, jej nezastaví, když chystá „úlevu a osvobození“, tato víra pomáhá vidět, že postavení, do jakého se Ester dostala, není jen kvůli její kráse; že vůbec není náhodné.
Pane, dávej i nám ve víře rozumět tomu, proč jsme v určité situaci. Dej, ať včas poslechneme a odevzdáme se ti do služby. Amen.
Kateřina Roskovcová