
Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozličných zkoušek […]. [1 Pt 1, 6]
Protože Bůh vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, smíme mít za všech okolností naději. A protože se naše víra a naděje upíná k Bohu, který nás střeží, smíme se také radovat. Jak se však radovat, když je v nás i kolem nás tolik důvodů k zármutku? Když v Izraeli všichni plakali, povzbuzoval je jeden dobrý znalec Zákona: „Netruchlete a neplačte. […] Radost z Hospodina bude vaší záštitou“ (Neh 8, 9n). A zarmouceným učedníkům Ježíš dává zaslíbení:
„Vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme“ (J 16, 22). I my na té cestě cizinou procházíme zkouškami. Jsou rozličné. Někdy postihnou všechny Kristovy vyznavače. Nedávno jsme to poznali. Jiné postihnou jen tebe. Jedno si však o nich pamatuj! Netrvají věčně, i když se nám zdá, že nikdy nepřestanou. O tom, jakou zkouškou máme projít a jak dlouho bude trvat, nerozhoduje osud ani lidé, ale náš milý Pán. Tomu záleží na tom, aby v těch zkouškách naše víra obstála a zesílila. A nezapomeňte: on nás střeží i ve výhni bolestných zkoušek.
Bože, náš Otče, nám se často zdá, že nemáme proč se radovat. Jsme ustaraní a zasmušilí křesťané. Obživuj naši naději. Pak nám i v temnotách bude vzcházet světlo a zármutek se promění v radost. A pomoz, ať se umíme radovat s radujícími. Amen.
Jiří Doležal