
Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. (Mt 20, 1)
Představme si, že církev je zástup dělníků, kteří mají pracovat pro nebeské království. Hospodář si nás najal. Věříme, že si nás Bůh povolal darem víry. Stojíme od časného rána ve frontě, abychom přiložili ruku k Božímu dílu? Nebo se napřed musíme postarat o sebe, svou rodinu, životní úroveň, zábavu, odpočinek? Známe dobře sami sebe? Známe dobře hospodáře? Co konkrétního od nás čeká?
Všichni, kdo odporují evangeliu a Spasiteli ve svých skutcích, ti podle Simeona odporují proroctví a zaslouží si výtky, že jsou lháři. My však tak nejednejme, nýbrž srovnejme svůj život s životem Kristovým, abychom s ním mohli posléze vejíti do království nebeského, čehož nám dopřej v milosti Ježíš Kristus! (Betlemské poselství II, kázání na neděli v oktávu po Mláďátkách 4. ledna 1411)
Naším kapitálem a pracovními nástroji jsou víra, láska a naděje. S tímto vybavením dokážeme převratné věci. Ve svém poslání nejsme osamoceni. Žijeme ve společenství sboru. Všichni máme Pána, který je připravený povzbudit, pomoci, posílit, bude-li třeba a budeme-li ho pokorně prosit.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi řekl, že žeň je velká, ale dělníků málo. Prosíme, vysílej dělníky na svou žeň. Amen.
Daniela Brodská