Slovo pro tento den: Středa 31. října

Mt 20, 29–34 ● Ez 191

A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ […] Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

[Mt 20, 30.34]

Bůh s námi soucítí!

Kolikrát jsem se už setkala s představou Boha jako nemilosrdného a tvrdého soudce, který zaznamenává každou nepravost a pak ji trestá, nic nepromine, nic nezapomíná. Vlastně by tak na místě Boha mohly být přesné váhy – když převáží hříchy a hříšky, šup do pekla, bez možnosti návratu. Ano, pak se není co divit, že lidé takového boha-váhy nenávidí.

Ve tváři Boží se však zračí soucit s každou lidskou bídou. On totiž Ježíš nepřehlédl, že ti dva jsou slepí (stejně jako nepřehlíží naše viny a hříchy) a neříká něco ve smyslu ‚vaše slepota nic není, vždyť jsem tady‘ (stejně jako nebagatelizuje naše viny). Ale když k němu slepí křičí, něco se v něm hne a dotkne se jich. A ten dotek mění všechno.

Jsme slepí. Jsme hříšní. Bůh se nás však chce soucitně a milosrdně dotknout, abychom takoví nebyli – a následovali ho.

Pane, občas se mě něco dotkne. Děkuji, že se mě neštítíš a často jsi to právě ty, kdo se mě se soucitem dotýká a uzdravuje mne. Amen

Marta Sedláčková