„Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ [Zj 21, 3–4]
Vzkříšený Pán dává svému služebníku nahlédnout do budoucnosti, která je lidským očím dosud skrytá, ale před Božím trůnem už je připravena. Zatímco pozemský Jeruzalém i s chrámem byl v té době již zničen, sestupuje do vší lidské bídy nový Jeruzalém, vybudovaný v Boží dílně, „krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha“. Ještě nezazněly tóny trub andělů, oznamující konec starého věku, ale svaté Boží město je již na cestě za námi. A od Božího trůnu zní mocně jásavé poselství: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí.
Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid.“ Složité kultické obřady a každodenní oběti, kterými si měl lid Boží naklonit Hospodina, už nejsou potřebné. Sám Svatý se rozhodl, že bude trvale přebývat mezi lidmi, kteří se stanou jeho vyvoleným lidem. To je veliké poselství naděje. A tam, kde je přítomen Bůh, otec Pána Ježíše Krista, ustupuje všechno, co činí z Božího stvoření údolí bolesti a trápení. On sám setře slzy z očí, natrvalo bude odstraněná smrt, přestanou žal, nářek a bolesti.
Často čteme tento oddíl při loučení s našimi drahými. Oprávněně. Vždyť jasně ukazuje, že smrt ani všechny zlé mocnosti nemají poslední slovo. Konečné slovo má Bůh lásky a pokoje. Během adventu jsme se pokusili sledovat, jak různí novozákonní svědkové rozuměli poselství o Kristově paruzii – o druhém příchodu Páně. Každý z nich přinesl nový, čerstvý pohled na očekávání církve. V tom nejdůležitějším tvoří jednotu. Kristovo zaslíbení platí:
„Hle, přijdu brzy.“ A církev odpovídá: „Amen! Přijď tedy, Pane Ježíši.“
Pavel Smetana