
Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch. (Žd 13, 17)
Mistr Jan Hus rozlišuje trojí poslušnost. První vychází čistě ze zákona Božího. V takové poslušnosti žil Kristus a po seslání Ducha svatého i apoštolé a kéž i my všichni (to je poslušnost duchovní). Druhá je světská: chodí-li po Praze ozbrojená stráž, má to být ochrana před zločinem – jakkoli se v Písmu o nošení zbraně v Praze nic neříká. Podobně se nikde v bibli nedočtete, že se máte jednou za rok vyzpovídat, je to však příkaz rozumný: abyste nehřešili tím, že ani neuznáte a nevyznáte své hříchy (to je poslušnost církevní, „kostelní“). Všimni si, že poslouchati je vlastní projev vůle tvora rozumného, jako je člověk nebo anděl. Toliko rozumní tvorové poslouchají, nikdo nerozumný neposlouchá, jako zvíře například, poněvadž nemá rozum. (Betlemské poselství I, kázání ve čtvrtek před Ukazováním ostatků, 23. dubna 1411). Poslouchat příkaz, který se protiví Bohu, je vlastně neposlušnost. Je zkrátka třeba hledat, přemýšlet, rozlišovat. Od toho máme zmíněný rozum. A Písmo.
Svatý Bože, veď nás svým svatým Duchem, ať nesejdeme z cesty k tobě ani na spletitých křižovatkách, na které nás život zavede. Amen.
Jan Keřkovský