Slovo pro tento den: Středa 30. května

J 20, 19–23 ● Ez D 684

Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

[J 20, 21–23]

Náš svět je plný nepokoje. Kdo by si nepřál pokoj? Pravý pokoj lze však zakusit teprve tam, kde dojde k smíření, odpuštění a napravení v samém základu našich narušených vztahů. Takový pokoj přeje svým vyděšeným učedníkům vzkříšený Kristus. A nejen přeje, ale i přináší. Navzdory zavřeným dveřím jim v dlaních s děrami po hřebech přináší pokoj vykoupený svou obětí. Přináší odpuštění provinilým, spravedlnost podvedeným, lásku nemilovaným, naplnění života hledajícím. To vše je zahrnuto v jeho pozdravu „Pokoj vám.“

Se stejnými slovy vchází i do našich příbytků, kde se skrýváme před bolestí světa, před tíhou vlastních selhání, výčitek svědomí či před pochybnostmi o smysluplnosti všeho dění. „Pokoj vám.“ A tento pozdrav má znít z našich úst ozvěnou do celého světa. K tomu jsme vybaveni mocí Božího Ducha. Díky němu se stáváme Kristovými vyslanci, apoštoly pravého pokoje a odpuštění. Kam pronikne naše svědectví, tam se lidé mohou radovat z odpuštění hříchů.

Pane Ježíši Kriste, přicházej k nám ve svém Duchu i přes zavřené dveře našich srdcí. Čiň si z nás nástroje svého pokoje. Amen

Tabita Landová