Slovo pro tento den: Středa 30. července

Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin. [Př 21, 2]

Filosofové si všímají, že člověk ve srovnání s jinými tvory je schopen vysokého stupně sebereflexe – uvažování o sobě samém. Dovede se na svůj zjev podívat do zrcadla, dovede sám se sebou rozmlouvat, dovede se na sebe zlobit, sám u sebe setrvávat. Dovede se posléze sám sobě líbit. Mnoho lidí jako by právě v této poloze dosáhlo svého vrcholu, v sebespokojenosti. To je ovšem pozice zcela netvůrčí, nejen předčasně důchodcovská, ale také problematická. Co když se v tom sebeoceňování mýlíme? Co když nás třeba už sousedé vidí jinak?

Slovo Boží nám křížem krážem připomíná, že Pán Bůh si hodnocení lidstva i každého jedince zcela vyhrazuje. Kromě toho, že zná tajemství každého jednotlivce, v posledním soudním řízení zruší všechny ty lidské sebeúsudky i posudky na jiné a uplatní své právo Soudce světa. Pán Ježíš tam bude hrát roli prokurátora. Proto také „zkoumejte, co se líbí Pánu“ (Ef 5, 10).

Pane Bože, odpusť nám, že tolikrát oklamáváme sami sebe i jiné lidi kolem, když rozdáváme posudky nalevo napravo a zapomínáme, že stojíme pod tvým soudem. Pane Ježíši, buď ty naším obhájcem. Amen.

Ludvík Klobása