Slovo pro tento den: Středa 30. března

Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. [L 24, 5–6a]

Znovu se nám vrací obraz Ježíšova prázdného hrobu. Ženy se u hrobu setkávají s Božími posly. Zachvátí je strach. Klaní se před Božím majestátem. A slyší otázku: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ My víme, že Ježíš byl vzkříšen. Ale chápeme ty ženy. Ony to ještě nevědí. Čekaly, že na hřbitově najdou hrob svého Pána řádně uzavřen. Tak to přece má být! Tak to platí o všech hřbitovech a hrobech, hrobkách na celé zemi.

Ten příběh nám nastavuje zrcadlo. Ta andělská otázka zní i jako výčitka. Jako milosrdné Boží pokárání. Pokárání, které chce člověka přivést zpět na správnou cestu. Vytrhnout jej z kruhu beznadějného bloudění. „Jak můžete hledat živého mezi mrtvými? Copak vám to ještě nedošlo?“ Můžeme se v tom poznat. Víme, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale naše cesty pořád směřují ke hrobům, jakoby ony měly být pečetí života. I tak někdy vypadá naše křesťanství. Jakoby se nás velikonoční událost ani netýkala. Pořád něco hledáme u hrobů.

A tak až půjdeme na hřbitov, jděme tam jako ti, kteří už vědí a věří, že tato místa mají jen dočasnou platnost.

Pane Ježíši Kriste, tvé vzkříšení změnilo běh světa. Dej nám tu jistotu, že i naše hroby jsou jen dočasným místem. Ty jsi vítěz nad naším strachem. Amen.

David Sedláček