
„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ [Mk 1, 3]
Tak tedy Jan káže a káže. Jak se jen na to mohl spolehnout, že to stačí? Nám je to někdy zatěžko. Bojíme se, i když jsme o tom byli tolikrát ujišťováni, přece se bojíme a neumíme spoléhat jen na to, že stačí zvěstovat evangelium a slyšet evangelium – mít naše shromáždění, zpěvy a modlitby. Zda stačí, když svým dětem nebo druhým lidem vypravujeme o Ježíši Kristu.
Opravdu to stačí? Opravdu je to to nejlepší a nejdůležitější, co můžeme pro lidi udělat? Máme s tím starosti. Nebylo by třeba ještě něco přidat? Kázání obohatit, aby byla přitažlivější? Trochou umění, hudby či třeba barevný talár, svíčku – něco pro svátečnější či duchovnější atmosféru… Nebo kázané slovo něčím podložit, aby bylo přesvědčivější a působivější: důkazy, že je pravda, co kážeme, konkrétními výsledky, činy, které ukážou moc toho, o kom kážeme – hrdinské, slavné a mocné činy!
Kolik lidí to vzdalo – ze strachu, že evangelium nestačí na šťastný život. Došli k názoru, že je jistější založit život na vzdělání, na společenském postavení, na vlastní práci a výdělku. A přece: je to to nejlepší a nejdůležitější, co můžeme pro lidi udělat!
Ježíši Kriste, prosíme: povolávej si další a další kazatele. Prosíme za faráře, bohoslovce, za své sbory. Pomoz, ať umíme spolehnout na pouhou moc tvého slova. Dávej nám k tomu svého Ducha. Amen.
Jana Potočková