Slovo pro tento den: Středa 3. února

Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. […] Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti, nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ [L 19, 41–42. 44]

Ježíš přichází na pomoc Jeruzalému, který ho nejprve oslaví, a pak ukřižuje. Ježíš ví, jak dopadne, a přesto tam jde. Chce zaplatit cenu, o kterou nikdo nestojí. Lidé nechápou, co pro ně dělá Bůh, přátelé, blízcí lidé. Pokud to nevidíme, a dokud to nepochopíme, jsme zaslepení a těkáme. Nenalézáme pokoje, dokud nepřijdeme na to, že to, co hledáme, vlastně už dávno máme. Zastaví nás až bolest?

„Kdybys jen věděl, člověče, co vede ku pokoji, ke spokojenosti a radosti!“ Můžeme se podle Písma i ze zkušenosti moudrých spolehnout na to, že když to včas nepochopíme, dopadneme v životě jako Jeruzalém, který Ježíš oplakává už předem.

Jestli zavčasu nepoznám, kudy ke mně přichází Boží láska, odpuštění, důvod k vděčnosti a radosti, nezůstane z nás kámen na kameni!

Bože, uzdrav mé oči, srdce, uši i ruce a nohy, abych nebyl nešťastný, ale uměl tě chválit a těšit smutné duše. Uzdrav mě, abych ti mohl sloužit. Amen.

Petr Chlápek