Slovo pro tento den: Středa 3. října

Mt 18, 6–9 ● Ez D 690

Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

[Mt 18, 6–7]

Po světě neběhá mnoho jednorukých nebo jednookých křesťanů, kteří by se svého údu vzdali proto, že je sváděl ke hříchu. A kdyby si někdo chtěl sáhnout na život, protože ublížil druhému, právem bychom mu v tomto nekřesťanském jednání bránili.

Ježíš nás provokuje. Bylo by ovšem škoda mávnout nad tím rukou jen jako nad obrazným výrokem. Sám sobě by člověk dobrovolně ublížit nechtěl, dokonce i menším bolestem a nepříjemnostem se šikovně vyhýbáme. Když však ubližujeme druhým, často nad tím ani nepřemýšlíme, někdy to děláme dokonce s chutí. Ještě horší je situace, kdy do nebezpečné hry s hříchem druhé vtahujeme – provokujeme, jdeme špatným příkladem, podněcujeme ke zlu. Dítě, které mi vrací násilí, blízký člověk, kterého vyprovokuji k nenávisti, poslední kapka, kterou přiliju do poháru beznaděje.

Kéž bych si radši ukousl jazyk, říkáme, když litujeme toho, co jsme vyslovili. Dej Bůh, abychom si svou roli pokušitele uvědomili dřív, než ji stačíme zahrát.

Ježíši, ať nejsem dnes nikomu pokušením ani pokušitelem. Amen

Marta Sedláčková