
Neklamte sami sebe, milovaní bratří! ,Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jk 1, 16–17)
Žít v klamu je zlé. Klamat sám sebe je ještě horší. Nebuď jako ti, již mnohé věci umějí, ale sami sebe neznají; na jiné lidi hledí, ale sami sebe nepomní. (Dcerka)
Je nutné znát sám sebe, své nitro, své slabosti, ale i dovednosti. Každý máme nějaké obdarování od Boha a jenom na nás záleží, jestli své dovednosti budeme rozvíjet a používat pro dobrou věc. Stejně jako je na nás, zda si budeme namlouvat, že jsme skvělí a všechno je vina ostatních, že za všechno špatné, co jsme udělali, mohou ostatní. To už je jen krůček k stěžování si na Boha a k onomu obvyklému: Kdyby Pán Bůh chtěl, tak by to nedopustil. Ale naše selhání není Boží vina ani záměr. Bůh je dobro, není náladový jako jeho stvoření, je neměnný, stále dobrý a milosrdný. Řešením problému není svalovat vinu na ostatní. Řešení je postavit se nesnázím čelem, přiznat, že jsem to já, kdo nezvládá některé situace, a nebát se spolehnout na Boha. Bůh je věrný a nezklame.
Svatý Bože, pohlédni na všechny, kdo v tebe doufají. Upevňuj nás ve víře a dej nám podíl na svém životě. O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého a s tebou žije a působí na věky věků. Amen.
Eva Benešová