Slovo pro tento den: Středa 29. srpna

J 15, 16–25 ● Ez 697

Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.

[J 15, 19]

Světem nazývá Ježíš ty, kteří jej odmítli a odmítají. Ty, kteří nikdy nepřijali, že v Kristu přichází Bůh. Lidé mají vlastní představu o tom, jaký by měl být Boží příchod, Boží zásah do světa. Lidé mají vlastní představu o tom, jak má člověk komunikovat s Bohem, ba má-li s ním vůbec komunikovat. Proč vlastně? Proč Boha hledat, proč jej oslovit? Co z toho??

Navzdory této netečnosti a rozmáhající se duchovní otupělosti cítí svět potřebu negativně se vymezovat. Lidé se sice neshodnou, co je správné a zač je třeba se zasadit. Vzácně se však shodují na tom, co je hodno odsouzení.

To je úděl Božího vyvolení. Boží blízkost, Boží přízeň jde ruku v ruce s údělem lidských vyděděnců. Plynové komory Osvětimi dávají poznat nenávist světa vůči svědkům Hospodina, vůči těm, kteří byli Bohem vyvoleni ke službě a svědectví. Věru nelehký úkol nám dává ukřižovaný a vzkříšený Kristus, když chce, abychom mu byli „svědky … až na sám konec země“ ([Sk 1, 8b).

Svět nás může nenávidět; nemůže nás však zastrašit, nemůže nás přemoci. Protože my už světu nepatříme.

Mé staré srdce ještě prudce buší a těžce nese zlobu těchto chvil. Ach, Pane, podej vyplašené duši svou spásu, již jsi pro ni připravil. Amen

Lukáš Pešout