Slovo pro tento den: Středa 29. července

Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží. […] Když se jakýmkoli způsobem […] zvěstuje Kristus, z toho se raduji a budu radovat. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. (Fp 1, 12–14. 18bd. 20)

Kázal milostivý kazatel podlé jezera na břehu, a když se na něj zástupy tlačily, vstoupil do lodičky „a sedě učil z lodičky zástupy“. V tom ukázal svou velikou pilnost našeho spasení a svobodu svatého kázání, jež i na poušti, i podlé jezera, zátoky, neb podlé moře i na moři má míti svobodu, když lidé chtějí slyšeti. A proti tomu kněz Zbyněk, arcibiskup pražský, s kanovníky koupil bulu u papeže Alexandra V., v níž jest přikazoval, aby slovo Boží nikde nebylo kázáno, jedině u far a v klášterech a v kanovnických kostelech. A od té buly s Boží pomocí odvolal jsem se, ale když jsem nenalezl pomoci k vysvobození slova Božího, odvolal jsem se ku Pánu Bohu, k Ježíšovi, velebnému a spravedlivému biskupu, aby ten mě soudil. A káži v městech, na hradech, na polích i v lese, a mohl-li bych kde podobně, kázal bych i na břehu i z lodi, jakož učinil spasitel, nám dávaje příklad. (Postila, kázání na pátou neděli po svaté Trojici)

Bože, děkujeme za ty, kdo šířili dobrou zvěst pokorně a poslušně i tehdy, když jim to mocní lidé zakazovali. Děkujeme, že jsi zachoval Kristovo svědectví podle své vůle až do této chvíle i pro nás. Amen.

Jaroslav Vítek