Slovo pro tento den: Středa 28. srpna

Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.

Ž 60, 13

Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.

L 7, 14b–15

Člověk, zejména tzv. „člověk společenský“, často dává na první dojem. Kdo má ve společnosti moc a prostředky, má se sám dobře a dokáže leccos ovlivnit. Styl života, ochranu či dokonce záchranu zdraví. Vypadá to tak, že „ mocnáře“ je třeba si vážit, náležitě ho ctít, ba dokonce uctívat. Pomoc od člověka však přichází a mizí jako prchavý ranní opar nad řekou. V určité chvíli je, ale když začne svítit slunce, rychle se vytratí.

Trvalá pomoc zatím přichází od toho, kdo nám dal život. Většinou tiše a nenápadně. Bůh promlouvá za doprovodu tichého vánku, nechává se slyšet ústy nemluvňat a kojenců. Uzdravuje, očišťuje a dává život tam, kde bychom to už ani s pomocí mocných a znalých tohoto světa nečekali.

Pane, prosím, pomoz, ať nespoléháme na mocného člověka, ale věříme v moc modlitby, kterou pronáší spravedlivý v tvých očích. Amen.

Eva Vymětalová-Hrabáková (CČSH)