
A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. [Sk 2, 47b]
Řadu lidí oslovil Bůh tak, že je nechal prožít setkání se společenstvím věřících. Bylo to tak už v době těsně po vzniku prvního křesťanského sboru v Jeruzalémě. Bývá to však nejednou též dnes, kdy se lidé dostanou do kontaktu s církví.
Je pravda, že již tehdy, kdy vznikaly první křesťanské obce, projevovala se v nich všelijaká „člověčina“. Apoštolské vyznání víry sice mluví o „svatých obcování“, ale život křesťanů nikdy nebyl dokonalý. Přesto však lidé z okolního pohanského světa pozorovali a vycítili, že v církvi vládne zvláštní ovzduší a že je tam patrná snaha žít jinak, než je běžné, a k církvi se připojovali. Podobně i v současné době, třebaže to není tak patrné jako v dobách prvokřesťanských, si Bůh používá církve jako nástroje, kterým si k sobě povolává lidi.
Děkujeme ti, Pane církve, že nám bylo dopřáno poznat obecenství tvého lidu a žít v něm. Chraň nás však, abychom nepřesvědčivým svědectvím života pohoršovali bližní a stávali se jim kamenem úrazu! Amen.
Daniel Henych