Slovo pro tento den: Středa 27. srpna

Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž Bóaz mluvil. Vybídl ho: „Člověče, zastav se a posaď se tu.“ A on se zastavil a posadil se. […] Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi.“ [Rt 4, 1. 3]

Dojde k jednání, má se rozhodnout o osudu Rút i Noemi. Tehdy čas lidí běžel zvolna. Zastánce se nechá zastavit v bráně, kde se shromažďovali představitelé lidu, aby rozhodovali o veřejných záležitostech. Tou bylo i přijetí pohanky Rút mezi Izraelce. Zastánce iniciativního Bóaze poslechne, v klidu usedne a počká, než Bóaz zorganizuje starší, jak to nařizoval Zákon. Bóaz zastánci říká, že se rozhodl doslova „odkrýt jeho ucho“ a oznámil mu, že on je nejbližším příbuzným Noemi a má předkupní právo na pole po příbuzném.

Je pravděpodobné, že onen zastánce od lidí o věci už dávno věděl, ale nechtěl situaci ře šit. Po Bóazově zveřejnění celé kauzy nakonec i přistupuje na návrh, aby pole koupil. (To se však ještě neřeší, že je s tím spojen i závazek sňatku s Rút.) Kolikrát se ani my ne za - jímáme o osudy druhých a v lepším případě jednáme až po impulsech jiných? Příkladnost prvního zastánce není valná, proto zde pro budoucnost nebylo zachováno ani jeho jméno.

Pane Bože, kéž si nezacpáváme uši před zprávami, které nám vnáší do života to, co jsme si sami nenaplánovali. Kéž máme citlivost pro starosti druhých a umíme brát jeden za druhého díl odpovědnosti. Amen.

Magdaléna Trgalová