Slovo pro tento den: Středa 26. září

J 8, 21–38 ● Ez 257

Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“ […] Ježíš řekl Židům, kteří v něho uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.“

[J 8, 21.31]

Ježíš mluví k farizeům, kteří ho odmítají. Sami sebe ničí. Hřeší proti pravdě. To je smysl jeho slov.

Nechápou, kdo je Ježíš. Proč nechápou? Soudí na základě svého úsudku, své zkušenosti, vykolíkovali prostor, v kterém, podle nich, může či musí Bůh jednat. Co je mimo tento nábožensky či tradicí definovaný prostor, to není Boží. Smýšlejí podle těla, říká Ježíš. Jenže tím se uzavřeli pro svobodné jednání Boha. Tedy, míjejí se s Bohem, který může jednat zcela jinak, než jak si to my lidé navymýšlíme, byť třeba zdánlivě zbožně. Vtip je v tom, že farizeové nejsou neznabohové, ale věřící lidé. A přesto se mohou s Bohem osudově minout. Pokud nedají prostor jeho svobodnému jednání, které tvoří zcela nové věci.

Ježíš však paušálně neodsuzuje nikoho. Všichni mohou uvěřit. Je ovšem třeba opustit „bezpečný“ prostor vykolíkovaný náboženskou tradicí a otevřít se pro svobodnou škálu Božího jednání, které není falešné. Bůh zůstává sobě věrný.

Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu. Amen (Ž 63, 2–3)

David Sedláček