
Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou. Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. [1 Pt 4, 1]
Dost často slýcháme, že na křesťanech musí být jejich víra vidět. Je tomu tak? Apoštol s tím souhlasí. Ví o tom, že křesťanský životní styl se od pohanského viditelně liší. Sami pohané si toho všímají, ale zdaleka to u nich nevyvolává jen uznání, nýbrž často spíše posměch a urážky. O tom se mluví právě v 1 Pt 4, 1–5. – Pro křesťany není snadné poslouchat Boha a respektovat jeho vůli. Apoštol ví o tom, že je o to třeba zápasit. „I vy se vyzbrojte!“ vybízí své čtenáře. V tom zápase křesťan bojuje sám se sebou a s náporem, který přichází z pohanského prostředí. Kdo svou vůli podřizuje vůli Boží, ten už nemůže vyhovovat svým sklonům. A nesmí se dát strhnout dravým „proudem prostopášnosti“ (v. 4). Té holdují ti, kdo dnes prázdnotu svého konzumentského života kompenzují bezuzdným hýřením. Ti, kdo se jim v tom odmítají přizpůsobovat a žijí jinak, ti svou odlišností své okolí dráždí. A jsou za to vystaveni pomluvám a urážkám. Zřetelná jinakost, nepřizpůsobivost, patří trvale k vyznavačskému křesťanství.
Bože, dávej nám sílu, abychom se nedali unášet proudem. Dávej nám odvahu k odlišnosti. A přidávej nám Kristovu pokoru a tichost, abychom se nad nikoho nepovyšovali a nikoho neodsuzovali. Amen.
Jiří Doležal