Slovo pro tento den: Středa 25. prosince

Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.

Ž 66, 12

Ježíš řekl: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

J 10, 27n

Hrozný obraz, který Izraelcům připomínal, co pro ně znamenalo vysvobození z Egypta a člověku dvacátého století může tento příměr připomínat zkušenost s totalitními režimy. Kolika krutostí je člověk schopen, kolik bolesti museli někteří zakusit! Často zaslechneme otázku: „Jak Bůh mohl to či ono dopustit?“ Po pravdě řečeno, nevíme. Není na to jedna univerzální odpověď. Víme však jedno. To, že procházíme těžkostmi, ještě neznamená, že nás Bůh opustil. Je tu naděje, která překračuje i běžné lidské perspektivy. Z Boží ruky nevypadneme v žádném případě jako nepotřebné zboží. On pro nás má připravenu spokojenost, uspokojení, pokoj – dořečeno Kristem: život věčný.

Pane, ať i v té nejhorší hrůze vždy víme, že budoucnost je ve tvých láskyplných rukou. Amen.

Jarmila Řezníčková (ČCE)