
Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. [1 K 9, 25]
Apoštol nás chce povzbudit k vytrvalosti, která je právě u sportovců dobře viditelná. Ta jejich odhodlanost podstoupit pro vytčený cíl velké úsilí. Ta jejich neskutečná výdrž a sebekázeň. A apoštol říká: oni tohle všechno podstupují pro kus kovu, pro peníze a slávu v televizi. – A co my? Nečeká nás něco daleko většího? Nestojí to všechno, co nás u Boha čeká, za mnohem víc? Jako by se Pavel touto svou sportovní řečí ptal: A kolik námahy stojí tebe tvá víra? Kolik potu jste ochotni obětovat pro víru, pro dobrý Boží cíl? Kolik sil, času, peněz? Jakou cenu má pro nás běžet ten závod víry – závod podle Ježíšových pravidel? Věříme, že běžíme k cíli, který je za všechny peníze i slávu?
Apoštol Pavel byl přesvědčen, že máme od sportovců co odkoukat. Oni jsou si jisti svým cílem, byť je to zřejmě často jen balík peněz. I my si máme hledět toho, že neběžíme bez cíle, že nám byl dán směr a každému běží čas. V tom je Boží milost, že cíl života je u Boha a on bude měřit podle pravidel zjevených v Ježíšově evangeliu.
Pane, prosíme, uschopňuj si naše životy ke své službě. Dej, ať nalézáme tvou vůli pro sebe a máme trpělivost, když se nedostavují vytoužené výsledky. Amen.
Tomáš Vítek