Slovo pro tento den: Středa 24. září

V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. [Mk 1, 23a]

Ježíš učí v synagoze, a tu se v tom shromáždění něco přihodilo. Jeden z posluchačů začal křičet a dorážet na Ježíše. Lidé se ohlíželi – kdo to je? Byl to člověk, o kterém si asi mysleli, že to nemá v hlavě v pořádku. Jako by ho posedl zlý duch – byl plný zloby a vzteku a docela nepříčetný. Možná to byla nemoc, ale nedala se vyléčit. Možná to byla jen zlá a zlomyslná povaha, ale nedala se napravit. Nikdo s ním nic nepořídil – ani léčením, ani napomínáním.

Umíme si to asi představit – i dnes kdekoho popadá záchvat vzteku a zloby a ubližuje druhým; psychologové a psychiatři mají s takovými případy plné ruce práce. Tohoto člověka Ježíšovo kázání na nejvyšší míru podráždilo. Jako by ten zlý duch v něm nemohl přítomnost Ježíše snést.

Možná ten člověk chodil do shromáždění i jindy. Přišel, poseděl a zase v klidu odešel. Klidně poslouchal ty farizejské a zákonické výklady a jeho zlé duchy to nijak neznepokojovalo. Nepotřebovali se ozývat. Ale tu přišel Ježíš a začal zvěstovat evangelium – že Bůh už není daleko, že přichází se svým královstvím a chce se ujmout vlády nad každým z nás a i nad celým lidstvem a stvořením. Bůh je blízko, dává se do boje se zlem a nepřestane, dokud nebude přemoženo. A to ten zlý duch nevydrží.

Kriste, ty jsi sestoupil i do pekel, přemohl jsi všechny zlé moci a síly, které člověka trápí. Pomoz, ať se jich tolik nebojíme, ale v důvěře v tebe s nimi bojujeme i my. Amen.

Jana Potočková