Slovo pro tento den: Středa 24. října

J 13, 1–17 ● Sv 346

Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“

[J 13, 6–8]

Často se z této mnohovrstevnaté perikopy vybírá důraz na vybídnutí ke službě. Ježíš nám dává příklad, abychom jednali jako on.

Ale to prvotní, bez čeho se naše služba neobejde, co tu pohoršlivě zazní, je, že on slouží nám. To, co nás uschopňuje dobře sloužit, je nechat si posloužit. Přiznat si, že bez služby druhého se neobejdu, že jsem také potřebný. Tak jako v mých očích starý nemohoucí člověk nebo dítě, tak v Ježíšových očích já. V jádru jsme natvrdlí i hrdí jako Petr. Nestojíme o žádné milosti: ‚Nikdy mi nebudeš mít nohy! To přece zvládnu sám. Nebo jak jsi to tedy s tou čistotou myslel?!‘

Takovou čistotu života, kterou přináší Ježíš – podíl na jeho životě, na odpuštění, řečeno zkratkou podíl na spáse – tu si sami dát neumíme, můžeme ji přijmout jedině jako dar. Když dokážeme připustit, že služba druhému má hlubší základy než úslužnost nebo lacinou dobročinnost, že vlastní síly neobnovujeme my, ale on, pak teprve můžeme s vděčností potvrzovat milost na nás projevenou – sloužit.

Pane Ježíši Kriste, u tebe vidíme, že ti záleží víc na tom, čím žijeme a komu důvěřujeme, než na vlastní dokonalosti a na tom, jak nás vidí druzí. Buď s námi svým svatým Duchem, abychom sloužili s vědomím vlastní potřebnosti a dovedli opravdově pomáhat. Amen

Markéta Slámová