Slovo pro tento den: Středa 24. prosince - Štědrý den

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. […] Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. [L 2, 1. 3–7]

Josef s Marií se vydali na dlouhou a náročnou cestu z Nazareta do Betléma. Vzdálenost mezi oběma městy byla asi 130 km, a to znamenalo, že naši poutníci budou muset strávit několik dní na prašných palestinských silnicích. Pro Marii bylo putování zvlášť obtížné. Vždyť právě v těchto dnech se mělo narodit její první dítě. Umíme si představit, že se na dalekou cestu vydávala s velkými obavami. Věděla však, že je Božím záměrem, aby se její ohlášený syn narodil v Betlémě.

Vnějším podnětem pro cestu do Betléma bylo nařízení, které vydal římský císař Augustus. Ve všech okupovaných územích měl být proveden daňový soupis lidí. Peníze císař naléhavě potřeboval na vydržování legií v mnoha zemích za hranicemi Říma. Tento soupis předpokládal, že se lidé žijící jinde než ve svém rodišti dostaví do své domovské obce a tam nechají zapsat všechny členy své rodiny a současně provedou soupis pozemků, které zde mají ve vlastnictví. Takový soupis se konal každých čtrnáct let.

Konečně se před zraky poutníků objevilo městečko Betlém, spojené s příběhem statečného a zbožného krále Davida. Ten se zde narodil a zde byl také pochován. O tom, že z Betléma vzejde zaslíbený Mesiáš, prorokoval dávný prorok Micheáš: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli“ (Mi 5, 1a).

Jakého přivítání se dostane unaveným poutníkům? Stmívalo se, když Josef s Marií dorazili k hradbám města. Josef hledal ubytování ve veřejných noclehárnách nebo ve spřízněných rodinách. Všechno však bylo do posledního místečka obsazeno. Nakonec se nad nimi někdo slitoval a dovolil jim, aby se uložili ke spánku v chráněném prostranství, kde bývala ustájena domácí zvířata.

Pro oba to musela být bezesná noc. Marii začaly porodní bolesti. Bylo třeba vše okamžitě připravit k porodu. Jistě se v městě našly porodní báby, které Mariinu synu pomohly na svět. A pak zazněl dětský pláč, znamení, že se porod zdařil a dítě žije. Bylo umyto, matka je zabalila do připravených plenek, uložila do jeslí, v nichž se krmil dobytek, a vysílená vyčerpáním nejspíš usnula.

Tak se narodil Syn Boží, Spasitel světa. Nenarodil se v královském paláci, ale mezi nejchudšími, nejubožejšími. Pro Krále všech králů se mezi lidmi nenašlo místečko, kde by se svou matkou složil svou hlavu. Lukášovi, který příběh o narození Spasitele vypráví, velice záleželo na tom, aby si čtenáři uvědomili: Syn Boží se narodil stejně, jako se rodí ostatní děti; v bolestech a v krvi. Byl zabalen do plenek právě tak, jako ostatní novorozenci.

I on potřeboval mateřské mléko. I on musel později tvrdě pracovat, snášet nepřátelství, bojovat s pokušením. Ale v tom všem slavně zvítězil. Dokonale naplnil vůli nebeského Otce, a tak se stal posilou a zdrojem potěšení pro každého, kdo v něho věří. Také pro nás.

Za to ti, náš Pane, z hloubi duše děkujeme. Amen.

Pavel Smetana