Slovo pro tento den: Středa 24. července

Tvá slova mi byla útěchou a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.

Jr 15, 16b

Pane, […] dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo.

Sk 4, 29b

Nejen husity po Husovi, ale i křesťany – kristovce po Kristu nazývali lidé zpočátku s určitou dávkou posměchu. Být nazýván něčím jménem může být čest a výsada, ale také výraz odsudku a pohrdání. Ani Boží jméno neberou všichni do úst jen s úctou a respektem. Na jedné straně nás může těšit, když si lidé i naším pojmenováním povšimnou, s kým úzce souvisí náš život, na straně druhé bychom asi neměli moc velkou radost z označení „pámbíčkář“ značícího jen vnějškovou nábožnost. Ve slovech proroka Jeremjáše však nejde o vnějškovost, ale právě naopak o to, že Hospodinova slova mu byla tou nejhlubší útěchou a radostí srdce.

Pane, prosíme, ať tvé slovo pronikne i do hloubi našeho srdce, abychom jím žili a s odvahou a odhodlaně je zvěstovali. Amen.

Štěpán Klásek (CČSH)