Slovo pro tento den: Středa 23. října

Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel.

Gn 18, 27b

Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

L 11, 10

Lidé si od počátku dovolovali k Bohu všelicos. Tedy poté, co ochutnali ze stromu poznání dobrého a zlého. Adam, první člověk, byl zformován z prachu země a právě on je první, kdo si dovolil Bohu odmlouvat: „To žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou , ta mi dala z toho stromu…“ Jejich syn Kain si dovoluje říci Bohu: „Copak já jsem strážcem svého bratra?“ Také marnotratný syn z Ježíšova podobenství říká troufale svému otci: „Dej mi můj podíl majetku.“ Možná jste tak jako já slyšeli některé křesťany v modlitbě křičet na Boha: „Bože, ty musíš udělat to, co já chci.“ Abraham v našem textu ví, kdo je Bůh a kdo je on. Ví, že před Bohem je jen prach, a v bázni a úctě smlouvá s Bohem o životy obyvatel Sodomy. Bůh mu odpovídal a byl vůči Abrahamovým návrhům a jeho přímluvám přístupný. Ale v Sodomě se nenašlo ani těch deset spravedlivých a město bylo zničeno. Mluvil Abraham s Bohem zbytečně? Ne, Lot a jeho rodina byli zachráněni i kvůli tomu, že si Abraham v úctě dovolil mluvit s Pánem celého vesmíru, ač si byl dobře vědom toho, že je jen prach a popel.

Pane, děkujeme ti, že ty, Pán pánů a Král králů, dovoluješ nám, kteří jsme přes všechnu svou směšnou pýchu jen prach a popel, s tebou mluvit a že ty sám jsi k nám promluvil nejzřetelněji ve svém Synu, Pánu Ježíši. Amen.

Pavel Hradský (ECM)