Slovo pro tento den: Středa 23. května

J 16, 16–24 ● Ez 405

Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.

[J 16, 21]

Dnes muž snad ani nesmí odmítnout přítomnost u porodu, to by se na něj lidé dívali skoro s opovržením: on odmítl stát při své ženě v její hodince! Je to taková „dobrovolná“ povinnost. Dřív byl muži odepřen pohled na milovanou, jak se zmítá v potu, krvi a bolestech, kterých ji nemůže zbavit, dnes je manželům tato možnost intimity ztížena. Každá doba má své moudrosti i svá bláznovství.

Těžko ale nalezneme krásnější, výstižnějšé a stručnější popis života, smrti a vzkříšení, než je Ježíšův obraz porodu. A on dobře ví, o čem mluví. Tahle slova bychom měli mít vepsána hluboko pod kůží, až přijde i naše hodinka, Abychom věděli, že jako žena po porodu ví, že její bolesti byly krátké ve srovnání s radostí z narození děťátka, i naše radost po vzkříšení bude větší než sebevětší hrůzy našich životů.

Kdo jsme Pánu uvěřili, jsme pozváni k této zcela konkrétní naději ve vzkříšení, stejně jako dnes muži k porodům. Je to „dobrovolná“ povinnost, nemůžeme se vytáčet a říci: „Ne“, co bychom to byli za křesťany! Neexistujeteologie „po Osvětimi“, od příchodu Páně do konce světa je jediné, neměnné evangelium: váš zármutek se promění v radost.

Prosíme tě, Pane, vzdaluj od nás každou bolest, každé násilí a utrpení, každou nemoc. Když se trápíme, dej nám brzké vysvobození a pevnou naději v budoucnost ve tvém království. Amen

Jan Kupka